Nerušit, dospívám...

Koncem roku dojede bezstarostná a zábavná jízda, plná relaxu a servisu "mama hotel" mého syna, do konečné stanice s názvem DOSPĚLOST a už teď v dubnu, to tu se mnou řeší.

Uklidňuji ho, že tím zábava nekončí, v klidu. Naopak, ta pořádná teprve začne. Nebude si muset oblékat kostým King Konga, když pojede nakoupit. Ani balit svých pět švestek a stěhovat se do Springfieldu, a prožít zbytek života v animovaném těle Barta Simpsona. Stačí si pořídit děti.
Ale prozatím, vím ze zkušenosti, mu vřele doporučuji vystačit si se svým mladším bratrem. Ne, že bych se netěšila na vnoučata, ale s Oskarem bude ještě dlouhou dobu legrace. Sice si už přestal plést aviváž s pěnou do koupele, konečně… Ale pro změnu si teď plete moje pěnové tužidlo s pěnou na holení. Asi pro větší objem vousů… takže o zábavu strach nemám a na vnuky času dost.
Poslouchám, co všechno ta velkolepá událost osmnáctého roku musí obsahovat:
„Rozumíš, mami MUSÍ!“
Rozumím.

„Byla jsem ve tvém věku a taky musela. Vdávat se.“
Pohled, který mi Matyáš věnoval, mě ujistil, že i já naplňuji skutkovou podstatu vtipu o tom, že ženy mají troje roční období. Nejdříve lezeme na nervy svému otci, potom svému muži, a protože mám dva syny a zatím se nezdá, že někdy v budoucnu polezu na nervy zeťákovi, tak… Abych dostála věrohodnosti tohoto vtipu, musím lézt na nervy jemu. Je momentálně třetí v pořadí. Ale nebudu to prodlužovat, slibuji. Nedělala jsme to ani těm předchozím.
Otce jsem štvala pouze v období, kdy jsem po něm přestala mít prsa a začala si pořizovat svoje vlastní, tuším do dubna. To jsem si vysloveně přála svatební kytici ze slunečnic, které tou dobou nebyly k sehnání. Zakončil to celé velmi důstojně. Místo rýže nebo okvětních plátků růží po mně házel pražená slunečnicová semínka (se solí) a s chutí mě předal manželovi. S mým mužem si nemáme vůbec co vyčítat. Tam bylo lezení na nervy vzájemné. Já měla pelichající svetr a on naklizené auto. Když se mi doneslo, že v něm vyváží „kamarádky“ a tvrdí jim, že ty chlupy na předním sedadle jsou od psa, kterého tam vozí, taky jsem mu to neprodlužovala. Neprodleně jsem podala u příslušného soudu exekuci na lásku, neboli žádost o rozvod. Takhle mě zapřít… Možná, kdyby řekl, že tam vozí kočku, ale vydávat mě za psa? Díky bohu, že neupřesnil pohlaví a neřekl fenu. Takže, kdo za to mohl? Moje chlupy nebo bouřící se manželovy hormony?
Ale zpět k oslavě „Happy Birthday, Matyáš“.
Dovídám se, kdo musí přijít a koho nezvat. Seznam kamarádů je tak dlouhý, že směle trumfne seznam svatebních hostů prince Wiliama a Kate Middletonové. Pro mě je naplánována volná zábava s pobytem kdekoliv, hlavně nebýt doma.

Poslouchám, co všechno bude třeba zařídit a pro jistotu si dělám poznámky. Bojím se, abych to do konce roku nezapomněla. Autoškolu jako dárek beru, ale striptýz škrtám. Neobměkčila mě ani doplňující informace, že ho nebudu muset dělat já ani Oskar, ale kdo ví? 
Pro jistotu si jdu pohledat šátek. Kdysi jsem s ním toho protancovala! Nosila jsem ho svůdně, ale pevně omotaný kolem vrchní půlky těla a v něm malého Oskara. V té době mi nesloužil jako ochrana hlavy, protože po té mi celkem obstojně skákal tehdy tříletý Matyáš a já se bála, aby neuklouzl. Ale nyní přichází vhodná chvíle si ho na na ni dát. Mokrý. A k tomu se hodí co? Ochutnat kousek mojí výhry. V jakési lékárně jsem vyplňovala anonymní dotazník a na dotaz: Jaký je nejvhodnější doplněk stravy při výskytu puberty ve vašem okolí, jsem správně odpověděla, že Paralen. A oni? Poslali mi ho i s bezpečnostní cedulkou pro syna. "Nerušit, dospívám".