Tátoholik

Alkoholik nemůže být bez alkoholu, workoholik bez práce, knihomol bez knih a moje dcera nemůže být bez táty. Říkám o ní, že je tátoholik, ale asi bych si měla provést hlubší analýzu všech tří závislostí, protože pokud se knihomolovi neříká knihoholik, může být docela klidně i tátomol.

Knihomol je člověk, který miluje knihy, i když z názvu spíše vyplývá, že je to malý, drobný motýlek z čeledi molovitých, který knihy žere. Kdyby je miloval, měl by se spíš jmenovat knihomil, ale nebudu vyvracet léty zažitý výraz.  

Knihomol o své knihy úzkostně pečuje, jenže dcera je klidně namočí do polévky nebo vhodí do nočníku. Při silniční kontrole předkládají knihomolové členský průkaz do knihovny namísto toho řidičského, a když si chtějí posedět, popovídat si a osladit život, zaskočí si do nejbližšího antikvariátu, zatímco já s dcerou musíme jít pořádný kus cesty do cukrárny. V našem obýváku máme spoustu dekorativních předmětů, malý moment, trochu se zde porozhlédnu… PET láhve, roličku od toaletního papíru, čerstvé na drobno naházené ovoce, které se díky letnímu počasí rychle mění v suché plody a když ho naše malá zakape čajem, tak v kandované ovoce. V obývacím pokoji knihomola najdete akorát tak lampu a obrovskou knihovnu, ve které má pan majitel (u jednoho jsem byla na návštěvě, tak to mohu říct) víc knih než vlasů na hlavě. Tak to mám první shodu, dcera jich má jedenáct. Myslím těch knížek.

Alkoholik je člověk, který si bez problémů dokáže odepřít abstinenci a nedá flašku z ruky. No fuj, to je mi ostuda. Dcera má třináct měsíců a z flašky už vůbec pít nechce. Když mu láhev schováte anebo mu dojde, tak je nervózní a třesou se mu ruce, stejně jako dcerce když táta dojde z práce. To jimi třese tak silně, aby věděl, že ji má hned vzít do náruče, protože když to neudělá, tak znervózní a začne strašně řvát.

Ale abyste si nemysleli, že řve, jen když tatínek přijde z práce. Řve, i když do práce odchází a pak se půl hodiny tváří, jako když alkoholik rozbalí pod stromečkem alkohol tester.

Když byl přítel týden v nemocnici, protože ledvinový kámen to je prevít, ten nám rozbil tatínka, tak k pláči přidala i protestní hladovku. Jediné co tehdy vzala do úst, byly kukuřičné křupky. Měla jsem strach, že až se tatínek vrátí, najdu u jejího zadečku vzrostlou kukuřici anebo popcorn, ale jediné co jsem našla (naštěstí ne v plíně), byl kámen. Ano, ten ledvinový. Přítel ho dostal na památku a chtěl ho naaranžovat do skalky na chalupě. Jelikož byl moc malý a nevynikl by tam, tak se rozhodl, že mi ho nechá vsadit do prstýnku. Prý kde je psaný, že v zásnubním prstenu musí být diamant? No, to je pravda.

Kdo je to workoholik, vím úplně přesně. Je to můj otec a dceřin dědeček. Celý den je v práci, pak sedí do dvou hodin do rána v kanceláři a ještě si práci pašuje domů do postele. Nevím, jestli s ním má dcera něco společného, zatím u žádné práce moc dlouho nevydrží, pokud tedy nepočítám trhání toaletního papíru a cupování vaty – to by vydržela dělat klidně celý týden, ale fotku tatínka si taky pašuje do postele. Minule ji měla uschovanou v plence, a když jsem ji vytáhla a ptala se: „co to jako je?“, hrdě vykřikovala: „táta, táta.“ Ne, že by mě to nemrzelo, vždyť jsem na té fotce byla taky, ale asi mně nepoznala. Byla jsem už pořádně rozmočená a navíc jsem tak nefotogenická, že mi jednou nebudou mít co vytesat do kamene.

Rozbor závislostí mám za sebou, ale stejně nevím, co dcera je. S každým má něco společného. S knihomolem lásku k papíru, taky ten toaleťák někdy žer… pardon jí, s alkoholikem třesavku, s workoholikem pašování, takže může být jak tátomol, tak tátoholik a jsem zase na začátku?

Ale kdepak. Moc dobře vím, že rodičovství není soutěž o přízeň dětí a je jedno jestli má dceřina láska hraničící se závislostí na tatínkovi koncovku mol nebo holik, protože mnohem důležitější je kořen slova a tím je táta.

Na mámu taky určitě jednou dojde, třeba až bude potřebovat hlídat vnoučata. To se jí určitě budu hodit.