Matka ve skafandru aneb KVND (konečné vítězství nad dítětem)
První až třetí měsíc
V prvních čtrnácti dnech potřebuje vaše miminko jen jíst a spát, takže by bylo dobré, aby si odstavec přečetl i sám kojenec a řídil se jím. Na vás je, aby měl co jíst, byl v teple a v suchu.
V dalších dnech se potřeby miminka nijak výrazně nezmění, ale vy se připravte, že nachodíte stovky kilometrů s dětskou břišní povětrností, takže vaše záda budou díky této kojenecké kolice volat po masáži. Masáž zad zní dobře, škoda, že jsem si na ně nedosáhla.
V tomto období se kojenec učí nadzvedávat hlavičku, ovládat ruce, zvedat nožičky, zato vy se vlečete jako tasemnice ze závodní jídelny a už si nepamatujete, kdy jste naposledy poobědvala kompletním příborem (lžíce a otvírák na konzervy). A jak je na tom váš účes? Pokud nosíte dlouhé vlasy, přivítejte ve svém vlasovém porostu nového člena - dredy a jestli máte kratší střih, těšte se na číro papouška kakadu.
Co se týče výbavičky, miminko má v šatníku tolik věcí, že by se klidně mohlo převlékat i desetkrát za den, kdyby to umělo, zatímco vy si vystačíte pouze s noční košilí a musíte doufat, že jste v ní elegantní i přes den.
Čtvrtý až šestý měsíc
Kojící maminky mají tyto tři měsíce celkem volno, ovšem nekojícím oznamuji, že přichází čas zeleninových příkrmů a je třeba sestavit si jídelníček (mrkev - brambory, brambory – mrkev), připravit mixér, uvařit zeleninu, nabrousit lžičku a vytáhnout bryndák. Píšu bryndák, ale myslím pláštěnku, protože dětské ruce se u krmení pohybují stejnou rychlostí jako stěrače u auta v maximální poloze a zelenina bude všude.
Jestliže na vás dítě vámi zhotovený příkrm plivne, tak v žádném případě neztrácejte trpělivost, ale poohlédněte se po skafandru. Nebojte, nemusíte kupovat drahý, super moderní obleček do vesmíru, pro tyto účely postačí ten obyčejný po Vladimíru Remkovi.
Dáváte přednost kupovaným příkrmům? Tak věřte, že i u nich využijete výše zmíněné ochranné pomůcky, ale pozor! Já jsem díky HAMI s telecím a mrkví málem reklamovala firmě Johnson & Johnson jejich mýdlo s unikátním složením „Už ani slzu“, protože když jsem z dcery smývala tu hustou oranžovou kaši, nejen že jí slzy tekly proudem, ale i mě vytryskla slza radosti poté, co jsem ji celou očistila. Už jsem se bála, že její pokožka bude mít doživotně oranžový nádech.
A aby toho nebylo málo, v tomto období je ještě něco, co se pěkně vybarvuje. Dětské oči. Jeden den zhnědnou po vtlačeném banánu, druhý den si zezelenají po napatlaném špenátu, třetí den o trochu zesvětlají po brokolici, takže díky bohu, že ve zdravotním a očkovacím průkazu dítěte neexistuje kolonka „barva očí“. Vážně nevím, jakou bych po dnešním obědě (červená řepa s bramborem) u své dcery uvedla.
Když jsem u toho průkazu, vřele vám doporučuji, abyste si ke všem důležitým číslům připsala i kontakt na malíře, protože překrýt pozůstatky zeleniny, odborně řečeno vymalovat zeď kolem jídelní židličky budete potřebovat tolikrát, že pan malíř bude zvažovat zřídit pro vás nonstop linku.
Sedmý měsíc
je měsíc pořádné nevděčnosti. Přestože děláte všechno proto, aby se vaše dítě mělo co nejlépe, stejně na dotaz jak se má, ukáže, tak, tak, všelijak.
Osmý měsíc
Jestliže jsem se až doposud mlčela o přebalování, tak jenom proto, že zvednout nohy a vyměnit plenu nezmítajícímu se dítěti umí každý, ale teď se připravte na boj. O jaký půjde? Pokud přebalujte na přebalovacím pultu a dítě může provádět svoje chvaty pouze v horní polovině vašeho těla, jde o řecko – římský styl, ale jestli měníte plenu blíž k zemi a dítě vám rozdává rány po celém vašem těle, jedná se o volný styl.
Postup jak soupeře úspěšně přebalit je naštěstí v obou případech stejný. Tady je:
V první řadě se vyzbrojte trpělivostí, nejlépe tou svatou. Zatněte břišní svaly, aby vám soupeř svými neustálými kopanci nenatrhl játra nebo slezinu a dítě zabavte. Zabavit dítě u nás znamená vložit mu cokoliv neokoukaného do ruky. Klíče od auta, diář, deštník, doklady, sáček od rohlíku, kšiltovka s logem dědovy firmy, láhev vody, papírové kapesníky - mám v dosahu svoji letní verzi kabelky, které bůh ví proč, říká můj partner krosna a plenu vyměňte. Pokud zjistíte, že vám schází některý z předmětů, kterým jste dítě před půl hodinou zabavila, přitáhněte si plazící se batole po zádech blíž k sobě, plenu rozbalte, vyndejte hledaný předmět a plenu opět zabalte. Jestliže je váš soupeř mrštnější než vy a neustále se otáčí na břicho, požádejte svého výrobce plenek, aby u velikosti, kterou právě používáte, umísťoval lepítka na zadní stranu. Divím se, že takto geniální nápad už dávno někdo nevymyslel.
Dítě máte přebalené a nyní si můžete dopřát masáž pokožky, protože jedině tak docílíte rychlejšího vstřebávání krevních podlitin. Ránu po kousnutí dvěma předními zuby omyjte pouze čistou vodou. Nevytlačujte z ní jed, přestože vám kousnutí může silně připomínat hadí uštknutí, není smrtelně jedovaté.
Devátý a desátý měsíc
jsou měsíce velkých změn a překvapení. Přestože jste vy i otec české národnosti, zjistíte, že vaše dítě mluví cizím jazykem. Pokud ale občas zaslechnete tatata, mamama, papu (spisovně ham), buďte v klidu, to jsou první náznaky mateřštiny.
Jestliže doposud měla každá věc na zemi své vlastní parkoviště (nepočítám skříně a ledničku), tak už nemá, protože vaše dítě leze. Kromě naší dcery. Na kolena nechce, i když jí neustále říkám, že lezení je nesmírně důležitý stupeň jejího motorického vývoje a že se už moc těším, až za mne na chvíli vezme vytírání podlah. Jí je to úplně jedno.
A další měsíce?
To nevím, tak dalece jsme ještě nedorostly, ale podle svých synů soudím, že budou následovat první krůčky, rallye Pokoj - Předsíň na nočníku, období já sám, já sám, vytírání podlahy bundou v supermarketu, dělání obličejů za zavřenými dveřmi, vstoupení ježííííííííííííše i do ateistické rodiny, slavnostní předávání titulu ÚBM – úplně blbá matka, ale STOP! Raději to celé shrnu touto říkankou:
Sunar, mrkev HAMI hruška, první rok je pěkná fuška, ale proti pubertě... úplná malina.
Ina Boráňová
Švanda dudlák
Máte-li jedno dítě, jste rodič, máte-li dvě děti, jste rozhodčí a máte-li děti tři, obzvláště s tak velkým věkovým rozdílem, jako je tomu u nás, stává se z vás kulturní referent.
Ina Boráňová
DalsDotazník, hříšná veš
Říká se, že nejlepším doplňkem ženy je pěkný muž, úsměv a zdravé sebevědomí. Což o to, kus pěkného chlapa bych doma měla, ale mějte zdravé sebevědomí, když vaším nejoblíbenějším deodorantem je Orthosan a Diffusil H Forte...
Ina Boráňová
Mámasútra aneb Milostný trojúhelník
Zatímco Kámasútra popisuje milostné pozice pro dva a radí jak si je co nejvíce užít, tak Mámasútra popisuje polohy pro tři (otec, matka a dítě) a doporučuje, jak se alespoň trochu vyspat.
Ina Boráňová
Všude děti o dvou kůrkách
Všude děti o dvou kůrkách, jejich prcky o dvou půlkách, aneb co byste měla vědět dřív, než si je pořídíte...
Ina Boráňová
Desatero batolecích přikázání
1. V jedno batole věřit budeš a začni se modlit,ať ti narostou ještě jedny ruce, ovšem jestli máš batolata dvě? Požádej Boha raději o chapadla.
Ina Boráňová
Táto, sežeň hraboše!
Výběr psa (vlastně jakéhokoliv domácího mazlíčka - pozn. aut.) je pro člověka možná jediná příležitost, jak si vybrat příbuzného, tak výběr nepodceňujte a uvědomte si následující:
Ina Boráňová
Reportáž psaná na ohrádce
K napsání této reportáže mě inspiroval skutečný příběh mé kamarádky, která se na sociální síti pochlubila, že za půl hodiny odjíždí na týden do Itálie bez počítače a bez internetu a po návratu, tomu tak bylo i doma. Našla holobyt. Možná kdyby jediným zabezpečovacím prvkem její domácnosti nebyl pes, který se v době vykradení jejich příbytku zapisoval na recepci psího hotelu, tak by... mě nenapadla tahle reportáž.
Ina Boráňová
Tátoholik
Alkoholik nemůže být bez alkoholu, workoholik bez práce, knihomol bez knih a moje dcera nemůže být bez táty. Říkám o ní, že je tátoholik, ale asi bych si měla provést hlubší analýzu všech tří závislostí, protože pokud se knihomolovi neříká knihoholik, může být docela klidně i tátomol.
Ina Boráňová
Stručný životopis na plný úvazek
„Před tím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se, prosím, že nejste na rodičovské dovolené."
Ina Boráňová
Maxi kozy aneb Co na srdci, to na hrudníku
Někdo si nevidí dál než za vlastní kapsu, jiný na pověstnou špičku nosu a já si přes břicho nevidím na špičky svých vlastních nohou.
Ina Boráňová
Bez banánu ani ránu!
Jsem teprve půl roku na mateřské dovolené a už teď mi moje nová kariéra přidělává starosti. Houpu nákupní košík v supermarketu, partnerovi nasazuji třívrstvý nepromokavý bryndák před večeří a ve společnosti dospělých lidí slavnostně pronáším „Nabumbat!“ Svému šestnáctiletému synovi jsem vhodila kachničku do koupele se slovy: „pokud si s ní nechceš hrát, vezmi si ji zítra po praxi na pískoviště“ a to není všechno. Mluvím tak jako bych měla čerstvě píchnutý piercing v jazyku a už vůbec nevím, proč říkám, že vážíme devět a půl kilo, když já jich mám o dost víc.
Ina Boráňová
Čaba (ne)blázni!
Dá se skloubit praktičnost a romantika? No, to si pište! Jako holka jsem toužila po krásné, poetické kytici a dostala jsem Kopretiny pro zámeckou paní od Stanislava Rudolfa. Ve dvaceti mě manžel u romantické tříchodové večeře (chleba, máslo, sůl) podaroval ročním předplatným časopisu Praktická žena, a když to chtěl napravit a nechal vyrýt mé jméno do luxusního zapalovače, otěhotněla jsem a přestala kouřit. Praktickou sadu termohrnku s dekou, kterou jsem dostala místo relaxační aroma koupele s lahví sektu, jsem zapomněla na romanticky zasněžené sjezdovce ve Valašské Bystřici, ale aspoň jsem si dovezla omrzliny a nehtovou mykózu. Po rozvodu jsem za největší vrchol romantiky považovala hlídání svých dětí, a protože jsem si tou dobou užívala luxusu tučného konta matky samoživitelky, ocenila jsem, když to nebyla teta za peníze, nýbrž babička grátis. Zrovna nedávno nám donesla kynuté knedlíky, a kdybych po ní nechtěla pohlídat malou, abychom si s partnerem mohli zajít na večeři, asi bych z nich měla i radost.
Ina Boráňová
Chlapi sobě aneb Kindertáta
Muži neslyší tikat svoje biologické hodiny a není to tím, že by snad byli nahluchlí nebo nosili digitálky, příroda jim je zkrátka zapomněla natáhnout. Nebouří se v nich žádné mateřské hormony, protože jediné co mají s tímto slovem společného, je névus – mateřské znaménko, ale pozor? I oni někdy pocítí silné nutkání pořídit si potomka i bez volání přírody, a když přijdeme do jiného stavu, tak to s námi tak neuvěřitelně prožívají, až mají syndrom „těhotného tatínka“ neboli Couvade (čti kúvád) syndrom.
Ina Boráňová
Zklidni hormon, dej si BIO-bujon!
Vždycky jsem se obklopovala co nejvíce pozitivními lidmi, ale když jsem držela v ruce svůj pozitivní test na HCG a Oskarův na THC, zatoužila jsem po někom „bez života“ a s negativním výsledkem. Ovšem jak se to vezme...
Ina Boráňová
Konec milenek v Čechách
Když něco hodně chci, tak za tím nejdu, ale utíkám. Když mám hlad, pustím si televizi, protože v ní stoprocentně bude někdo vařit a pokud chci jen svačinu, vysypu odpadkový koš v dětském pokoji. Když potřebuji něco slíbit a slib nesplnit, s důvěrou se obrátím na svého exmanžela a co dělám, když mám uspořádat narozeninovou oslavu?
Ina Boráňová
Bude zima, bude mráz, před svátky se neschováš
Prosinec tropí zlomeniny a připisuje vrásky na čela motoristům. Ne všem, pochopitelně. Řidiči sáněk a majitelé jednostopých a dvoustopých nemotorových vozidel mají radost. Upozornění pro výše uvedené řidiče s trvalým pobytem v Brně. V úseku ulic Úvoz - Kotlářská se měří rychlost. Nebude tedy rozumnější jet MHD? Bezplatně přepravují jeden snowboard, jeden pár lyží s holemi a jeden smuteční věnec...
Ina Boráňová
Hluchý a slepý na pět
Protože poslední dobou dostávám černé puntíky s poznámkou: co si nenapíše, to neví, rozhodla jsem se své ochabující paměti vyhlásit válku. Zakoupila jsem sudoku, křížovky, a abych si odůvodnila novou rtěnku s očními stíny, přikoupila jsem dětské omalovánky.
Ina Boráňová
Škola (ne)základ života aneb Manuál pro záškoláky
Tak dlouho se chodilo s omluvným listem do školy, až prasklo, že můj podpis nebyl mnou ověřen, že chlapci moji? Dobře víte, že studenti jsou v našem státě jediní, kteří na „flákání se“ musí mít omluvenku, takže teď vám nezbývá nic jiného, než navštívit zdravotní středisko a slovy: „Nechtělo se nám do školy,“ popsat lékařce ranní nevolnost. Ovšem má to háček!
Ina Boráňová
Na poštovní frontě klid
Když nepočítám chození po špičkách kolem svých dětí v pubertě a plynulé poskakování v dopravní zácpě, nejsem příznivce extrémních sportů. Mám ráda stereotyp všedních dnů, nejlépe když se tři dny nic neděje, ale dnes jsem byla donucena absolvovat hned dvě adrenalinové disciplíny. Poštu a třídní schůzky.
Ina Boráňová
Budiž světlo aneb Romantika bez šaliny domácí
Po dlouhé době jsem ochutnala, jak se cítí zakrslý králík v kleci. Na vlastní kůži a ve stoje. Jela jsem MHD a trochu to upřesním. Trolejbusem. Za přeplněnou kapacitu a uzavření vzdušného prostoru, dávám co? Palec dolů. Víc místa a vzduchu bych měla i ve svém výklopném botníku, jen bych se musela umět vmáčknout mezi obuv. Ovšem klobouk dolů a palec nahoru za některé cestující. Protože co já se všechno během těch pěti zastávek dozvěděla...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1249x